Rozhovor s Václavem Stoupalem, provozovatelem prodejny zdravé výživy Na cestě. Bavili jsme se o malých obchodech, konkurenci supermarketů, specifickém sortimentu zdravé výživy, a protože je Václav bývalý novinář a aktivista, tak také o městě a boskovické politice.

Václave, jak se daří maloobchodníkům na malém městě v roce 2023? Přeje vám doba, nebo jak to teď máš?

Je to poměrně složité. Odpověď vezmu asi čistě ze své osobní stránky, protože asi těžko bych obsáhl celý maloobchodní sektor. Sám za sebe můžu říct, že jsem velice rád, že mám za sebou poměrně těžké období koronaviru, kdy byly veliké restrikce a podnikání to rozhodně nepřálo. Máme za sebou také vyrovnání se se zdražením energií, zvyšováním nájmu, zvyšováním cen. Teď musím říct, že vnímám toto období jako možnost nadechnutí se – začít dělat práci zase v klidném režimu, i když těžko říct, jestli v této době lze hovořit o nějakém klidném období. Už když jsem začínal, tak v té době byla světová krize a říkalo se, že není dobrá doba začínat. Každý rok, když to tak sleduju, tak pořád člověk slyší…

Nikdy není dobrá doba.

Přesně tak. Kdyby se člověk řídil tím, co na nás jde zvenčí, tak bychom asi nic ani nezačali.

Ty už podnikáš docela dlouho. Jak moc se podmínky mění a co jsou teď důležité faktory? Myslím třeba právě pro maloobchod.

Já si myslím, že možnost podnikání je konstantní. Všichni máme společné a stejné prostředí, v tom se pohybujeme. Je to spíš o tom, v jaké situaci jsme my, jako jednotliví majitelé – jestli jsme schopni poradit si s tím, co je na nás valeno, nebo ne. Samozřejmě jako menší firmy máme asi větší problémy vyrovnat se s tím, co požaduje stát, případně legislativa, než třeba větší podniky. Ale to je riziko, se kterým musíme počítat, s tím do toho jdeme. Máme nějakou představu, kterou nabízíme lidem, a čekáme, zda ta představa bude vzata a ten model, který jsme si vysnili v hlavě a nějakou dobu připravovali, bude fungovat. Protože není nikde dané, že i dobrý model, který je připravený, bude ekonomicky fungovat.

Jaká ta tvoje představa je? Můžeš to trošku specifikovat? Máš nějakou svou „obchodní filozofii“?

Můj případ podnikání je velice specifický. Dokonce bych řekl, že jsem téměř něco jako antipodnikatel.

Co to znamená?

Moje cesta je velmi dlouhá a na počátku všeho u mě bylo hledání toho, co by dávalo v životě smysl, co by mělo smysl dělat pro lidi. A na druhou stranu to přetransformovat i v něco, co by člověka uživilo. Což samozřejmě v případě oboru, který jsem si vybral, nebylo úplně jednoduché. Narážel jsem na své osobní limity, na své neznalosti právě z oboru. Ačkoliv mám vystudované podnikání a management, přímo školu na to, tak v realitě člověk zjistí, že všechno je trošku jinak. A čelí celou dobu výzvám, kdy ten malý podnik opravdu bojuje o existenci a musí řešit často dost fatální věci, aby přežil. Věřím, že toto období už snad máme za sebou, že se podařilo si tím projít, že jsem se naučil, jak se na trhu pohybovat, pochopit jeho zákonitosti a ty základní věci, abych právě mohl vykonávat to, co jsem si celý život přál. Protože musím říct, že jsem se v tom našel a jsem velice rád, že můžu tuto činnost vykonávat.

Co jsou ty věci, které ses musel naučit? Můžeš uvést konkrétní příklad, co sis neuvědomoval a dneska už víš, jak na to?

Především je to to, že já jsem člověk, který je postavený velice emocionálně. A taková základní věc je, že do byznysu emoce nepatří. Člověk musí myslet na to, aby podnik fungoval, a u toho samozřejmě zůstat věrný všem svým vnitřním hodnotám. To je těžší. Řeknu to tak, že člověk, který se věnuje tvrdšímu byznysu, má svoje kritéria, má svoje tabulky, má svoje věci, které si jen kontroluje, jestli mu sedí, nebo nesedí, a podle toho zváží různé strategie – má poměrně jednoduché, jak funguje. Zatímco u mě je tam sociální rozměr, kdy u každého kroku, který jsem dělal, jsem přemýšlel. Například mám nějaké ceny a zjišťuju, že mi to nevydělá, že třeba prodělávám. Tak já jsem strašně řešil, jestli si mohu dovolit zdražit o procento nebo o dvě, což je vlastně takový klasický model. Než jsem pochopil, že si musím ceny udělat takové, abych mohl přežít. Já jsem ten případ, který byl schopen se dostat sám do velkých problémů jenom proto, aby obchod udržel a zachoval.

Takže toto byly ty klasické věci. Myslím si, že je zná každý, kdo začínal podnikat nebo zkoušel něco udělat – například cenotvorba je taková základní věc, čím si každý projde. Ať už třeba někdo dělá masáže a řekne si: já nevím, jestli bych si to sám dovolil za ty peníze. Že když si klade tyto otázky, tak se okamžitě dostává do problémů. Tam šlo asi i o uvědomění si vlastní hodnoty, uvědomění toho, co člověk nabízí, co nabízí navíc od běžného obchodu nebo nějakého supermarketu, kde není servis, kde se člověku nikdo nevěnuje. Takže celkově šlo o to uvědomění si sama sebe, což všechno probíhá v tom běhu.

Já ti možná položím takovou drzou otázku, ale proč chodit do malého obchodu? Co víc vy dnes nabízíte oproti tomu supermarketu, který jsi teď zmínil?

Je to poměrně zajímavá věc a zajímavá otázka. Dá se na to nahlížet z řady pohledů. Když to vezmu z hlediska zákazníka, tak je to jednoznačně, že maloobchod nabízí osobní přístup. Jde z mého pohledu o sociální rozměr. Je to setkání s konkrétním člověkem, s konkrétním prodavačem, s lidmi, které znáš. Mladá generace to třeba tak nevnímá, ale když dnes obsluhuji starší lidi, důchodce, tak je pro ně obrovsky důležité, že si spolu můžeme promluvit, vybrat jim produkt, který potřebují. Já se nesnažím jim něco nacpat, abych to prodal. Když přijdou do supermarketu, nikdo se jim nevěnuje. Jsou tam ztracení. Takže velmi vnímám ten sociální rozměr. To, že je důležité vrácet se k těm kořenům.

A celkově si myslím, že malý obchod jako takový je to, co by mělo dělat páteř regionu. Když se k tomu dostaneme z pohledu města, tak rozdíl mezi tím, jestli navštěvujeme místní malé obchodníky, nebo velké řetězce, je fatální.

Jak moc se konkurence supermarketů změnila za tu dobu, co v oboru působíš?

Já musím říct – aby to nevypadalo, že jsem bojovník proti supermarketům, nechci tam vkládat emoce, protože mě se to v podstatě nedotýká. Já supermarket neberu jako svou konkurenci.

Byla doba, kdy ve velkých obchodech člověk ten typ zboží pro vegetariány a vegany vůbec nepotkal. Dneska už je to spíš standardní součást nabídky. Přesto se tě to konkurenčně nedotýká?

To nechci úplně tvrdit. Konkurenčně se to pravděpodobně dotýká, nicméně můj osobní pohled je takový, že supermarket tady je a bude tady asi i nadále. Já to nedokážu zařídit, ani nechci – vlastně jsem rád, že existuje možnost pro lidi, kteří třeba nemají čas nebo možnost se k nám dostat, protože jsme přece jenom menší prodejna. Tak aby měli možnosti si to nakoupit jinde. Myslím, že je právě naopak dobře, že když už supermarkety jsou, tak nabízí příležitost pro všechny. Nicméně řekl bych, že…

Ta otázka směřovala k tomu, jestli se to během let změnilo, jestli se tě to nějak fatálně dotýká, a nebo jestli se tím tvůj okruh zákazníků vlastně nenarušil?

Obecně si myslím, že ten zákaznický okruh se pořád vyvíjí. Je tam nějaká tendence, samozřejmě lze říct, že třeba když jsem před těmi čtrnácti lety začínal, měl jsem určitou sortu zákazníků a během té doby se zásadně proměnila. Z původních zákazníků dneska zůstaly řekněme desítky, ale přibyli zase noví. Vím, že určitě třeba i spousta mých známých nemá prostor nakupovat, takže si nakoupí v supermarketu. Ale jak jsem říkal, nevidím to jako něco fatálního. Takže je to dobře.

Jaké jsou další aspekty tady v provozování takové menší prodejny ve městě k tomu, aby fungovala dobře? Co je pro tebe důležité? Bylo by pro tebe dobré být třeba víc v centru, na náměstí? Jak je to s parkováním v blízkosti prodejny a jak tady ty aspekty hrají pro to, aby obchod mohl prosperovat?

Určitě hodně záleží na tom, jaký typ prodejny to je. My jsme specifická prodejna, specializovaná, to znamená, že za námi si lidé svou cestu najdou. Už jsem působil na třech místech, takže dovedu srovnat, jaký vliv poloha zhruba má. Řekl bych, že z dnešního pohledu pro mě osobně není to nejzásadnější. Pro mě je důležitější vnitřní struktura prodejny, to znamená jak se k ní dá dostat, zda je bezbariérová, velká, přehledná, světlá, nebo jestli je to nějaký tmavý koutek, který je špinavý, kde budou problémy s hygienou. To je dost fatální věc. Jedna z nejdůležitějších věcí pro mě je možnost zaparkovat, dostat se tam dneska nejpohodlnějším způsobem. Protože je pravda, že v poslední době už většina zákazníků přijíždí autem. Z tohoto hlediska můžu říct, že teď jsme asi na nejlepším místě, co jsme kdy byli.

Neměnil bys za malý krámek na náměstí?

Určitě bych to za prostor náměstí neměnil, protože mám pocit, že tak jak je náměstí v současný době řešené, nepřeje tomu, aby se tam rychle vystřídala auta, aby tam fluktuovali lidi. Protože my potřebujeme rychlou obrátku. Tím, že v prodejně máme zároveň výdejnu zásilkovny, máme velký pohyb lidí. Zásilek vydáváme ve stovkách denně. Obsloužit takový počet lidí společně s nakupujícími znamená, že nákup proběhne rychle, hladce, včetně zaparkování, naložení a vyložení zásilky, protože jsme i podací místo, takže balíky přijímáme a lidé je k nám i vozí. V současné době máme čtyři vlastní parkovací místa, která jsou vyhrazena jen pro nás. I tak můžeme říct, že je to na hraně. Hodilo by se nám i více, což si nedovedu představit na jiném místě, že bychom měli větší parkovací plochu. Na původním místě na Hybešově ulici jsme měli jedno parkovací místo, častokrát i napůl s někým. Takže zaparkovat tam bylo velmi obtížné. A na Komenského byl problém úplně fatální. Ač se zdálo, že v blízké vzdálenosti do padesáti metrů byla čtyři parkoviště, tak to lidem absolutně nestačilo. A neustále jsme čelili problémům s tím, že zákazníci nemají kde zaparkovat a my s tím máme něco dělat.

Čekají parkoviště u prodejny?

Čekají ho přímo u prodejny, případně jezdí okolo, protože ani ty plochy v okolí nebyly volné.

Jak stavíš sortiment? Kde je hranice toho, co v obchodě s názvem „zdravá výživa“ chceš ještě mít?

Je to poměrně zajímavá věc, také se vyvíjí v čase. Určitě můžeme říct, že pojem „zdravá výživa“ už je dnas značně vyprázdněný. Nikdo z nás už si přesně nedovede představit, co by tam mělo patřit. Protože v devadesátých letech, když prodejny začínaly, jsme tušili, že tam bude něco málo, co se vyrábí. Sortiment byl velice úzký. Takže jsme si zafixovali model, který se postupně vyvíjí. Já mám samozřejmě prodejnu Na cestě postavenou na jednoznačných etických principech, etických kodexech. Od začátku je to postaveno na tom, že jsem vegan a přicházím s tím, že chci podporovat lidi, kteří jdou tímto směrem nebo přemýšlí nad tím, co se v životě děje, hledají a nějakým způsobem se vyvíjejí. Takže zpočátku prodejny byl veškerý sortiment veganský. Neměli jsme tam žádné živočišné produkty, jako vůbec, což se samozřejmě postupem času změnilo. Vzhledem k ekonomickým důvodům jsem udělal ústupky a máme sortiment vegetariánský, což si myslím, že je přijatelné a navíc oslovuje zákazníky a umožňuje mi to přežít.

Ale mám tam ty etické rozměry. Myslím si, že v té době někdy před těmi patnácti lety jsme byli snad jediná prodejna tady v regionu, která vůbec akceptovala etický akcent a plně se k němu hlásila. Dodnes tohle dělá snad jenom jídelna Veget, která vaří vegetariánsky. Jsme takovými pionýry připravenými podělit se o zkušenosti, co máme. A myslím si, že právě proto, že se člověk tak nějak snaží to předávat a dělá to s vůlí dobrých výsledků, dobrých změn, tak se to daří.

Pozoruješ nějak, že se mění ten počet vegetariánů a veganů ve společnosti, že jich přibývá? Vnímáš to u svých zákazníků nebo mění se nějak struktura?

Toto je těžko nějak objektivně vyjádřit. Existují nějaké výzkumy. Lze říct, že třeba před dvaceti až třiceti lety vegetariánství mělo boom, byl to takový začátek. A lidi zkoušeli, experimentovali.

Ale zase to šlo prakticky z nuly.

Přesně, šlo to skoro z nuly. Když se na to podíváme dnes, tak vegetariánství je téměř přirozená věc. Každý z nás má v okolí nějakého člověka, který je třeba vegetariánem. Když se podíváme na realitu, tak třeba právě naše prodejná může být krásným příkladem toho, kolik výrobků se už dá dneska koupit. Že to nejsou pouze nějaké základní suroviny, polotovary, ale už třeba i lahůdky, opravdu specialitky, a ten život není nějak chudý. Další věc je, že dneska máme v restauracích běžně třeba jeden chod vegetariánský. Můžeš si zajít čistě do vegetariánské jídelny i tady v Boskovicích. Dokonce největší škola tady v Boskovicích, Národohospodářská, dnes vaří jedno jídlo celé jako vegetariánské, každý den. A když jsem se bavil s vedoucí stravování, tak mi bylo řečeno, že je o to poměrně velký zájem. Což v době, když se začínalo, absolutně nebylo. Takže vztah k tomu je určitě teď ve společnosti jiný, než býval dříve. Ty základní mýty už jsou prolomeny.

Veganství je striktnější, z toho důvodu počet veganů asi nenarůstá takovým raketovým tempem. A je pravda, že zůstat u této životní cesty není úplně pro každého, což chápu. Osobně lidi vůbec netřídím podle toho, jak se stravují. My už dneska vůbec reálně neřešíme, že prodejna vznikla s tím, že se člověk stal veganem.

Co čekáš jako podnikatel od radnice? Jsou nějaké konkrétní kroky samosprávy, které bys vnímal jako potřebné a vstřícné pro podnikatelské prostředí tady ve městě?

Na tuto otázku mám opět dva takové pohledy. Jeden pohled samozřejmě je, že by bylo určitě dobré podporovat ty, co začínají. Myslím si, že tam ten prostor je velký. Ovšem formou cíleného selektivního vybírání projektů, které mají šanci na úspěch. Je potřeba to připravit, aby to mělo nějaký smysl, protože když už do toho má radnice dávat peníze, tak to nemůže být pro každého. Myslím si, že to je spíš na odbornou diskuzi, kdy ano, kdy ne. Pak samozřejmě jsou takové primárně jednoduché věci, jako aby byla dobrá infrastruktura, aby bylo parkování, aby byl ten základ. Ale jinak se domnívám, že pro mě jako podnikatele je lepší fungovat nezávisle jak na městě, tak i na celém státu. Protože si myslím, že není dobře, aby někdo do podnikání zasahoval.

Ty jsi řekl hezkou větu „pro mě jako podnikatele“, ale ty jsi také bývalý novinář, bývalý aktivista. Tady v Boskovicích jste měli pobočku Nesehnutí. Sleduješ ještě dneska boskovickou politiku a veřejnou debatu? Jaký je na to tvůj pohled?

To jsou opět dva další pohledy do mozaiky. Řekl bych, že ta aktivistická minulost trvala zhruba nějakých pět let a vyústila v to, co právě dělám. Tak to jenom tak ještě nastíním, že právě v té době, když jsme se tady snažili a v podstatě jsme suplovali nefunkční systém nebo nefunkčnost například Strany zelených, která by se za to měla prát, tak jsme to dělali dobrovolně ve svém volném čase. Nebylo to jenom čištění potoka nebo vyhlídky, to samozřejmě všichni kvitovali, ale když jsme se pouštěli do těžších témat – jako třeba supermarkety nebo práva lidí, kdy jsme tehdy poměrně úsměvně bojovali za to, aby na městě visela tibetská vlajka, která tam dnes visí pravidelně – tak jsme si slízli opravdu hodně hořkých slin. Když má člověk za sebou toto, tak mu to samozřejmě nedá a sleduje, co se děje.

A jaký s toho máš dneska dojem?

Z hlediska ekologie, tak k městu asi těžko něco konkrétně dodávat, to by se muselo rozebírat opravdu případ od případu. Z té novinářské oblasti je to zase další kapitola. Tam člověk samozřejmě bedlivě sleduje, co se děje. Čte mezi řádky, protože vím, jak se dělají média, vím, jak to všechno funguje, jak se informuje a člověk se tak nějak dívá a snaží se být v obraze.

Říkáš si ještě občas: tak kdybychom tady měli teď Nesehnutí, tak bych udělal to a to? Máš taková témata, který tě pudí, ať už jako aktivistu, nebo jako novináře, který by třeba napsal komentář: Je něco ve městě, co tě zkrátka provokuje nebo inspiruje?

Sleduju hodně věcí. Tady se můžu vrátit třeba jenom k tomu, když jsme se tehdy postavili do územního řízení, když se měl stavět první supermarket na autobusovém nádraží, tehdy na obrovské ploše, která byla volná. Už tehdy jsme se snažili vést debatu tím směrem, že to místo by se dalo využít daleko vhodnějším způsobem. Dnes třeba vidíme, že nemáme kam umístit knihovnu, nemáme kam dát sportovní halu. Kdybychom se vrátili v čase, možná jsme ten prostor měli a kvůli tomu, že tam máme jeden Albert, který mohl stát podle mě o pět set metrů dál úplně jinde a nic by se nestalo, tak máme tady problémy třeba jiného typu. To je jenom jeden z pohledů. Samozřejmě když tady říkáš, k čemu bych psal komentáře, tak bohužel musím říct, že současnost je tak žhavá, že si přečtu vlastně jakýkoliv článek a už mě k němu napadá tisíc otázek, co se dělo, proč, co a jak. Vidím určité věci, vidím tam prostě možnosti.

A kdybys měl říct svůj dojem? Máš třeba pocit, že se politika nebo veřejná diskuze za ty roky proměnila?

Určitě tam vidím základní věci. Politická debata velmi zhrubla, začíná být velmi osobní, moc se mi nelíbí konfrontační styl, protože já se domnívám, že za politika by měla hovořit práce. To znamená, že když jdu třeba do voleb a řeknu nějaká hesla a pak jsem zvolen, tak bych ta hesla měl naplňovat. Když třeba řeknu, že mým základním principem je zlepšení komunikace a následně nejsem schopen vykomunikovat základní věci, jak jsme toho teď svědky, tak si myslím, že to je velký problém. Z mého pohledu, protože jako člověk, který se celý život živil slovem nebo pracoval se slovem, i teď vlastně pracuji se slovem, tak mi moc nedochází, proč lidé na nejvyšších postech teď nejsou schopni vyargumentovat základní věci. Protože přece jenom do politiky jdu proto, abych sloužil lidem. Mám nějakou vizi a tu vizi bych měl naplňovat. Od toho tam jsem a nesu za to svou zodpovědnost. Když teď tápu a nevím, co mám dělat, přijde mi to… Buď je to naivní, nebo úsměvné, nevím.