Kudy by se mělo město vydat poté, co nezískalo ministerskou dotaci na knihovnu a stávající projekt se potýká s mnoha nejasnostmi? Dočká se knihovna po 26 letech v provizoriu v dohledné době reálné šance na přesun do důstojných a reprezentativních prostor? K diskuzi jsme pozvali starostku Janu Syrovátkovou (Změna22), architekta Petra Ondráčka a vedoucí knihovny Miroslavu Jurdičovou. V podcastových aplikacích nebo v přehrávači níže si můžete poslechnout celou debatu, v přepisu nabízíme také několik základních myšlenek, které v zazněly.
Je stávající projekt podle návrhu Zdeňka Fránka „mrtvý kůň“?
MIROSLAVA JURDIČOVÁ: Bojím se to říct nahlas a nerada to připouštím, ale vzhledem k tomu, že jsme nedostali dotaci a zatím nemáme stavební povolení, se obávám, že zřejmě je.
PETR ONDRÁČEK: Nezískat za šest roků základní dokument, tedy stavební povolení, je na mě trošku moc. Většina zádrhelů vzniká obvykle ze stran státní správy a veřejnoprávních orgánů, které se ke stavbě vyjadřují, nikoliv ze strany sousedů. V tuto chvíli bych asi otočil list a zkusil to udělat znovu a lépe.
JANA SYROVÁTKOVÁ: Z vlastní zkušenosti vím, že když se snažíme na sílu dotáhnout projekt, který prostě nejde, vzejde z toho často něco, co je pozdě a ještě je to drahé. A nakonec se ukáže, že kdybychom se rozhodli jinak, mohl být projekt rychlejší, levnější a funkčnější.
Jaká je poslední verze tohoto projektu?
JANA SYROVÁTKOVÁ: Vidím zde spoustu velkých úskalí. Mluvilo se o tom, že ten dům se zrekonstruuje jako skelet, ale není to tak úplně pravda. Každý sloup se musí znovu podbetonovat, jsou tam nové piloty, nové speciální zakládání. Velmi složitě je řešeno horní patro. Vidím velké technické komplikace, které by vůbec nemusely být a projekt zbytečně prodražují. Neříkám, že bych se bála ho stavět, ale jsou zde velké neznámé a určitě tady narazíme.
MIROSLAVA JURDIČOVÁ: Změny v projektu nás dostaly – když jsem viděla, jak se odbourávají terasy, které jsme viděli jako přidanou hodnotu. To nás mrzelo. Samotná dispozice městské knihovny by vyhovovala, i když někteří zaměstnanci měli připomínky ke kancelářím bez oken ve středu půdorysu. Knihovna ale není statická, nejvíc se nám rozvíjí regionální oddělení, které je zrovna umístěné v suterénu, kanceláře bez oken, ve sklepě. Tady jsme byli trošku nespokojení a kdyby se teď dělalo zadání knihovny, tak konkrétně pro region bychom si to představovali hodně jinak.
Nový projekt na stejném místě?
PETR ONDRÁČEK: Při uvažování o dalších místech bychom si měli uvědomit podlažní plochu, kterou potřebujeme. Udělal jsem to, viděl jsem, kolik je stávající plocha na projektu, který zpracoval profesor Fránek – na první dobrou jsem tím vyloučil SVČ, ten objekt by musel mít asi pět pater. V O2 je problém s věcným břemenem, na Koupadlech by to taky muselo mít minimálně tři čtyři patra, což si myslím, že se zrovna do židovské čtvrti nehodí. Pokud bychom šli cestou více objektů, myslím, že to není z pohledu knihovníků ideální, mít tři detašovaná pracoviště. Viděl bych to tak, že bychom mohli zůstat u ZZN, pokud město nekoupí panský dvůr. Tady bych si to představit uměl.
MIROSLAVA JURDIČOVÁ: Knihovna by se na ZZN určitě vešla a udělat se tam dá. Je tam ale to jedno „ale“ – obávám se, že by zde nebyly dobré sousedské vztahy, nebo by ani nevznikly, protože bychom na tom zůstali viset. Nepřála bych boskovické knihovně, aby se zacyklila na něčem, co není průchozí.
JANA SYROVÁTKOVÁ: Nedokážu to predikovat, nevidím sousedům do hlavy a nevím, jestli se jim nelíbí jen tento projekt, nebo se jim nelíbí záměr knihovny jako takový a budou ho dál blokovat. Chtěla bych prověřit všechny možnosti.
Návrat do panského dvora?
MIROSLAVA JURDIČOVÁ: Kolega říká, že je to boskovický sentiment. Kdyby tady vyrostla nová stavba pro knihovnu, bylo by to úžasné, ale obávám se, že je to na strašně dlouho. Tehdy jsme neměli regionální oddělení, nebyl tady žádný sál, dnes – kdyby zůstal tento půdorys – bychom zabrali asi většinu, knihovna by byla celý panský dvůr.
PETR ONDRÁČEK: Stávající budova má hodně technických problémů, které se dají řešit, ale stojí to nějaké peníze. Musely by se udělat vodorovné hydroizolace, podřezat základy. Plocha ano, ta skoro stačí, ale nevím, jestli je dobré, že by se musel při cestě z jednoho místa do druhého procházet celý barák. Na ZZN se mi líbilo, že to dělalo komunitu, všichni byli pohromadě kolem centrálního jádra a všechno bylo dostupné. Tady říkám, že máme zaparkovaný vlak ve tvaru čtverce a pořád bychom jím museli procházet. Dovedu si představit, že by se udělala nějaká docela razantní vestavba na dvůr a využilo se synergie, zůstal by tady Prostor a začaly by se nabalovat další instituce. To by mohlo fungovat.
JANA SYROVÁTKOVÁ: Dokážu si představit, že by tenhle dům prošel opravdu radikální přestavbou a vytvořilo se zde opravdu krásné komunitní centrum s knihovnou, s Prostorem, s dalšími klubovnami a podobně. Mohlo by to tvořit skvělý celek v návaznosti na park, letní kino, zámek, Hradní ulici. Bylo by to velmi, velmi nákladné. Důvod je ale zachránit tento objekt, který je kulturní památkou. Určitě budeme jednat s vlastníkem.
Další varianty a postup
JANA SYROVÁTKOVÁ: Nemám favorita. Chtěla bych to nejdřív pečlivě zvážit. Především si ještě jednou projít zadání a požadavky, které jsou právě třeba ze strany regionální knihovny, a „upgradovat“ to, co potřebujeme. A podívat se na to trošku technokraticky, nechtěla bych se rozhodovat podle nějakého dojmu.
PETR ONDRÁČEK: Pokud by se knihovna vyřešila v místě ZZN s tím, že se nesnažíme vecpat dispozici do předem daného půdorysu – to znamená toho, co tam teď představuje budova ZZN – tak by nám to mohlo svým způsobem docela rozvázat ruce.
MIROSLAVA JURDIČOVÁ: My knihovníci se díváme na doporučené knihovnické standardy. Knihovna má být co nejblíž přirozenému centru života a v docházkové vzdálenosti od hromadné dopravy.
PETR ONDRÁČEK: Pokud by u ZZN bylo dané jasné zadání a ten, kdo by to zpracovával – ideálně víc týmů naráz v soutěži – by je nekřivil a nesnažil se tam prosadit něco, aby tam udělal svoje gesto a zapsal se do dějin architektury, tak můžou sousedi dávat nějaké připomínky, ale myslím si, že je stavební úřad při prvním čtení musí zamítnout a máme vymalováno. Nemůžou to takto pořád napadat. Těch sedm zubů k tomu vyloženě svádělo.
Rychlost – kvalita – cena
MIROSLAVA JURDIČOVÁ: Prodloužení o rok, o dva bychom určitě udýchali. Nejen jako knihovníci, ale i obyvatelé a čtenáři. Ale desetiletí by už bylo opravdu hodně. To už bychom v tom provizoriu asi nevydrželi.
PETR ONDRÁČEK: V Česku se z těch tří věcí většinou povede jen jedna. Kvalita neznamená, že ten barák bude mít zlaté kliky a bude vypadat jako z Disneylandu. Kvalita reprezentuje to, že jsou tam dobře vymyšlené dispozice, že jsou zkonzultované s uživatelem a architekt je dovede uživateli vysvětlit. A zároveň ten dům bude sebevědomě vyjadřovat to, co tady chybí od roku 1928, kdy tady vznikly poslední stavby, které měly nějakou kvalitu a ona s námi sto let vydržela. Dobrá a špatná stavba stojí skoro stejně, akorát ta dobrá vydrží.
JANA SYROVÁTKOVÁ: Myslím si, že ta stavba se dá naprojektovat ekonomičtěji. Myslím si, že ta varianta tady je. U tohoto návrhu převážila forma, vzhled, socha té budovy. Za město bych chtěla vyzdvihnout ještě jednu věc, a to je provoz. Jedna věc je objekt postavit, a druhá věc je provozovat ho. To je nezanedbatelná podmínka, aby nás neúměrně nezatížil.
Jak dál s knihovnou?
MIROSLAVA JURDIČOVÁ: My knihovníci se musíme zamyslet a dát co nejpřesnější zadání toho, co potřebujeme, jaká je teď situace, a co si myslíme, že obyvatelé a naši čtenáři od knihovny chtějí. Určitě potřebujeme komunitní knihovnu. Takže v jakém rozsahu a co všechno k tomu patří.
PETR ONDRÁČEK: Myslím, že stojí za to připravit se, že stávající projekt neklapne, a už připravovat zadání na nové řešení. Napřel bych síly k tomu, abychom udělali racionální ekonomické zadání a vypsali soutěž.
JANA SYROVÁTKOVÁ: V tuto chvíli je projekt na stavebním úřadě pozastaven, protože se čeká na doplnění hlukové studie, respektive na vyjádření hygieny. To bych nechala běžet dál. A zjistíme, v jakém rozsahu a jaké povahy budou připomínky. Pokud bychom stavební povolení do půl roku získali, je nasnadě se na tento projekt ještě podívat, jestli tam nejsou možné změny, které by šlo udělat bez změny stavebního povolení a dokázaly by knihovníkům zvýšit komfort. Současně bych připravovala nové zadání a udělala revizi. Rozjela bych to na více frontách.
