Hostem dalšího setkání z cyklu Ohlasy naživo byl ve čtvrtek 12. března šéf brněnského kina Scala a předseda boskovické kulturní komise Radek Pernica. K poslechu nabízíme úvodní rozhovor, který proběhl v kulturním a komunitním centru Prostor.

S Radkem Pernicou jsme mluvili o jeho práci ve Scale a následně o jeho pohledu na boskovickou kulturu a její budoucí podobu a rozvoj. Rozhovor probíhal večer poté, co musel Radek přistoupit k jednomu z nejnepříjemnějších opatření své kinařské kariéry – kino uzavřít. Vláda vyhlásila nouzový stav a také Scala tím pádem musela přestat plánovat projekce alespoň pro diváky do 100 lidí. Co to bude pro kino, které za sebou nemá velkou instituci, ale provozuje ho malá soukromá firma, znamenat? To bylo logicky naším prvním tématem.

Dál jsme se zajímali o provoz Scaly v běžném režimu, ke kterému se doufejme co nejdříve vrátí. Kdo do Scaly vlastně chodí a kolik lidí tudy každý den proteče? Byl plán udělat ze Scaly nejnavštěvovanější jednosálové kino v republice bláhové snění, které se podařilo naplnit, nebo to byl výsledek racionální rozvahy a znalosti situace? Jak vzniká dramaturgie Scaly, čím se řídí a jaké má limity?

Z Brna jsme se ve druhé části přesunuli do Boskovic a zajímalo nás, jak je Radek spokojený s fungováním kulturní komise a jestli má dojem, že jí politici naslouchají.

Jak vzniká a co by měla přinést nová koncepce městské kultury? Potřebují KZMB reformu, nebo by měla tato organizace pokračovat dál přibližně ve stejném duchu a stejné podobě? Má smysl snažit se do budoucna využívat pro kulturu skleník i sokolovnu?

Jak si vede kulturní středisko? A kino? A proč pořád nemáme novou knihovnu?

Na závěr jsme se pustili do debaty o tom, jestli má kulturu řídit spíše kulturní odborník, nebo manažer. A kde jsou hranice dramaturgie u městských kin. Radek Pernica předestřel poměrně jasný názor na to, jestli veřejné poslání a také financování z veřejných zdrojů představuje také nějaké limity z hlediska otevřenosti čistě komerční části filmového průmyslu.