Malý Chlum, nápadný svědecký pahorek na jihozápadním okraji někdejšího boskovického panství, patří k nejzajímavějším místům Boskovicka. I když to tak na první pohled vůbec nemusí vypadat. Vydáte-li se tam v létě, budete po tvarové odbočce zelené turistické značky procházet nepřehlednými houštinami trnek a různých dalších křovin, zarůstajících výslunné stráně. Pokud budete mít štěstí, užijete si kruhový výhled z rozhledny na temeni kopce, a to bude všechno. Mnohem lepší je na Malý Chlum vyrazit na podzim, kdy jsou zdejší listnáče nádherně barevné. Nebo i v zimě na sněhu, krajina má v tu dobu zvláštní kouzlo a do přerostlých pařezin a na zarostlé plochy bývalých úzkých políček (ano, tak vzácný byl v minulosti chleba, že se obilí selo i na svazích takových kopců!) je dobře vidět, křivolaké kmeny dubů či ptačích třešní krásně vyniknou. Nejlepší je však zajít sem na jaře, na přelomu dubna a května. V čase, kdy kvetou trnky a v lomové stěně také tařice skalní.
Malý a Velký Chlum jsou pozoruhodnými svědky dávného vývoje krajiny. 487 metrů vysoký Malý Chlum je nejvyšším bodem Krhovského hřbetu a ve skutečnosti je vyšší než druhý Chlum, zvaný Velký. Jde o stolový svědecký pahorek, tedy pozůstatek pískovcové plošiny, tvořený křídovými (druhohorními) horninami. Zbytky křídových usazenin v podobě stolových hor leží na permokarbonských (prvohorních) horninách Boskovické brázdy. O pískovcích někdejšího dna druhohorního moře jsem už psal několikrát, třeba v povídání o Opatovickém hradisku. Na Malém Chlumu pravěké hradiště také bylo, jedno z nejdůležitějších v kraji. Podrobně se do vyprávění o něm pouštět nebudu, raději to nechám povolanějším, tedy archeologům. Konec konců nedávno byla kolem obou Chlumů částečně obnovena naučná stezka a na jejích panelech se vše dočtete. Doplním pouze, že Malý Chlum považuji za zmenšenou moravskou paralelu mýty opředené a v pravěku opakovaně osídlené stolové hory Vladař u západočeských Žlutic.
Malý Chlum podává svědectví také o proměnách živé přírody. V časných fázích poledové doby byla okolní krajina otevřená, převážně bezlesá. Jak se podnebí oteplovalo a přibývalo srážek, krajina zarůstala lesem. Úplnému zániku nelesních ploch však zabránilo pravěké zemědělství. Maximálního rozsahu dosáhlo odlesnění v 18. století. V té době byl Malý Chlum téměř úplně bez stromů, což trvalo až do poloviny 20. století. Proto byl nazýván také Holým Chlumem. Kontinuitu ostrůvků stepí po celý postglaciál (dobu poledovou) dokládá výskyt svérázné rostliny máčky ladní, patřící svou životní strategií mezi tzv. stepní běžce. Její mnohem vzácnější stepní souputník katrán tatarský u nás roste pouze na samém jihu Moravy, v kraji pod Pálavou. Odolnější máčka z příbuzenstva mrkví ovšem proniká na vhodných stanovištích až daleko do nitra vrchovin. A proč je stepním běžcem? Na podzim, po dozrání semen, případně až následující jaro, se větší část rostliny ulomí a ve větru doslova běží (kutálí se) stepí. Tak se její potomci mohou objevit na nových místech.
Ve 30. letech minulého století podnikl na Malý Chlum dvě exkurze významný botanik a profesor Masarykovy univerzity v Brně Josef Podpěra (1878–1954). Svá zjištění publikoval roku 1944 v článku Chlum, příklad květenné výspy ve středním povodí řeky Svitavy (Sborník kl. Přírodověd. v Brně za rok 1942 a 1943, roč. 25, str. 59-64). Chlum v něm označuje za zajímavý příklad výspy, významné jako záchytná plocha v rozšíření teplobytného rostlinstva. Dále uvádí: Holý či Malý Chlum jest především zajímavý tím, že zachovány jsou na něm původní stráně s hojnými ostrovy křovin (svída, růže a pod.); mírnější svahy bývají za příznivých let opět a opět zorávány v pole, avšak velmi často tyto pokusy za suchých let končí nezdarem…
Rozšíření teplomilných rostlin v okolí Malého a Velkého Chlumu si všímal také další významný moravský botanik Jan Šmarda (1904–1968). V blízkosti obou kopců zaznamenal například výskyt hvězdnice chlumní či plazivé růže galské, zvané též nízká. Obě zmíněné rostliny dnes již v okolí Chlumů nenajdeme. Při výstupu na Malý Chlum lze však dosud spatřit další teplomilný prvek, středoevropskou liánu plamének přímý. Zajímavé je, že ani jeden ze zmíněných botaniků neuvádí z Malého Chlumu tařici skalní, která na jaře zdobí lomovou stěnu. Pravděpodobně zde v té době ještě nerostla, objevila se až po otevření lomu (semena se na Chlum mohla poměrně snadno dostat z blízkého Moravského krasu, kde je na vápencových skalách hojná). Ojedinělé postavení Velkého a Malého Chlumu v krajině Boskovické brázdy dokládá také výskyt kolonie sysla obecného, který v blízkosti kopců v zemědělské krajině (kulturní stepi) žije od konce poslední doby ledové jako pozůstatek stepní fauny.
Oba Chlumy, Malý i Velký, jsou dobře vidět z řady míst v Boskovické brázdě a okolních vrchovinách. Nikoliv náhodou se proto staly vděčným objektem lidových pověstí. Ta nejznámější je o čertovi a babě a uvádím ji ve znění publikovaném v knize Lidová kultura a nářečí na Boskovicku (2010). Originální záznam (ten je ovšem téměř jistě v nářeční podobě) uchovávají v archivu Etnologického ústavu AV ČR v Brně.
V Bořitově prý kdysi žila kdysi velice sličná dívka. Ráda tančila, ale z místních hochů se jí nikdo nelíbil. Jednou při tanci se jí začal dvořit vznešený cizí pán, který se znenadání mezi tanečníky objevil. Po tanci ji doprovázel až domů. Přijel v kočáře, obklopen služebnictvem. Choval se jako kníže. Naléhal na sňatek, ale nevěsta přece jen váhala. Pán se však nedal odbýt. Při jedné z dalších návštěv si dívka všimla, že nápadník – či málem ženich, má koňskou nohu. Nyní nastalo zděšení. Byl již ustanoven den svatby, tak dovedl ďábel – neboť on to byl – všechny zmámit. V poslední chvíli se nevěsta svěřila jakési moudré babě, všude pro velkou chytrost rozhlášené, a ta se uvolila pomoci. Řekli ženichovi, že vědí, kdo je, a žádali, aby se dívky vzdal. Ten se však jen smál a tvrdil, že mu už jednou dala slovo, které nemůže vzít zpět. Nakonec ale přistoupil na sázku s chytrou babou. Kdo z nich dvou postaví v noci před svatbou vyšší vrch, tomu bude nevěsta náležet.
Oba – baba kouzelnice i čert – nesli v ošatce hlínu, aby z ní nasypali vrch. Čert měl více hlíny, ale chytrá baba mu nadběhla a nastavila mu nohu. Čert upadl a část hlíny rozsypal. A proto baba, která svou ošatku šťastně celou vysypala až na určeném místě, vyhrála. Její vrch – chlum byl vyšší než malý chlum čertův. Duše nevěsty tak byla zachráněna.
No a když se díváte od Lysic, vidíte dokonce mezi Malým a Velkým Chlumem menší kopeček. A co že to je? No přece ta hlína, co rozsypal čert. Podle jiné verze tam chytrá babička odhodila nepotřebnou ošatku. Však se taky říká, že kam čert nemůže, tam nastrčí bábu. A je vidět, že to platí taky obráceně, protože na bábu ani ten čert nestačí!
