Rozhovor s Janem Machačem, boskovickým praktickým lékařem pro dospělé. Povídali jsme si o nadbytečném užívání cukru a o rizicích, která velké množství cukru přináší do našich životů. Nevynechali jsme ani jeho pohled na zdravotnictví a léčení chronických nemocí.
Janku, můžeš se čtenářům Ohlasů představit z hlediska své profese? Co všechno děláš?
Můj hlavní úvazek je praktický lékař pro dospělé v Boskovicích. Starám se o přibližně pět tisíc pacientů, z nichž tři tisíce šest set jsou registrovaní u mě v ordinaci a ostatní jsou pracovně-lékařské a tělovýchovné prohlídky. Sloužím čtyři až pět služeb měsíčně na záchrance v Blansku a také vypomáhám v blanenském mobilním hospici. Čtyři týdny v roce sloužím jako koroner, tedy provádím ohledání těl těch, kteří zemřou mimo zdravotnická zařízení.
Tématem našeho rozhovoru ale nebude úplně zdravotnictví, i když k tomu se také dostaneme, ale bude jím cukr. Vím, že se jím hodně zabýváš. Co tě k tomu vedlo?
Zejména to, že v posledních desítkách let výrazně vzrostl výskyt obezity a cukrovky (diabetu 2. typu). Začaly přibývat choroby, které byly ještě před padesáti lety relativně vzácné. Jako rakovina, různá duševní a neurodegenerativní onemocnění nebo u žen syndrom polycystických ovarií, který je často příčinou neplodnosti. Prostě skoro každý orgán, na který se můžeme v těle podívat, se začal kazit.
Myslíš, že na tato onemocnění má největší vliv cukr?
Všechno se nedá svést na cukr, to samozřejmě ne. Faktorů je mnoho, ale vliv cukru je zásadní. Když se vrátím v čase, asi před padesáti lety přišla vědecká komunita s názorem, že největší nebezpečí pro naše zdraví je cholesterol, nasycené tuky a jejich nadměrná konzumace. Lékaři přišli s teorií kalorického příjmu. Tedy, že si člověk má hlídat kalorie, což zásadně ovlivnilo způsob stravování. Vytvořila se nová stravovací pyramida, jejímž základem byly komplexní sacharidy neboli cukry jako pečivo, rýže, těstoviny a brambory. A ty začaly tvořit základ naší stravy. Lidé přešli z másla na margaríny a vlivem nutričních doporučení se začali bránit tukům. Na to zareagovaly velké potravinářské firmy a začaly dělat vše nízkotučné. Ale tuk museli něčím nahradit. Něco do stravy doplnit, a to byl cukr. Kdyby tato teorie byla správná, všichni bychom přece byli zdravější. Ale není tomu tak. Jsme pořád nemocnější a nemocnější.
To nezní moc optimisticky, přitom medicína dělá neustále pokroky…
Dokonce bych řekl, že kam přišla západní civilizace se svými výdobytky typu slazené nápoje, přemíra sladkostí, fast foody a průmyslově zpracované potraviny, tam během dvou tří generací začaly civilizační choroby raketově narůstat.
Moc se nevědělo proč a dlouho se poukazovalo na cholesterol. V roce 2008 měl americký profesor Robert Lustig, dětský endokrinolog a vědec, přednášku na téma největší ohrožení veřejného zdraví. Přemýšlel, které nemoci dříve nebyly tak časté, a teď je tomu naopak. A jak je možné, že v současné době mají děti diabetes 2. typu, přestože to bývala nemoc vysokého věku. Zkoumal, proč mají děti ztučněná játra, která byla primárně nemocí alkoholiků, a tehdy trápila 20 procent jeho dětských pacientů. Otevřel si staré učebnice biochemie a poprvé jej napadlo, že fruktóza má velice podobný metabolismus jako alkohol.
Pod pojmem fruktóza si mám představit jaký cukr?
Fruktóza je ovocný cukr. Cukr klasický – neboli to, co my nazýváme cukrem – tedy sacharóza, je disacharid, je to glukóza s fruktózou dohromady. Na to se dřív vůbec nedbalo. Prostě bylo řečeno, že cukr je důležitý, že jej mozek potřebuje a že je to naše hlavní palivo. Zde přichází to veliké ale. Toto totiž platí jen pro glukózu, kterou organismus přirozeně využívá k získání energie. Fruktóza není palivo pro naše buňky, ale je to toxin. A naše tělo si s ním musí poradit podobně jako s alkoholem. Pokud vše správně funguje, fruktóza je přenesena ze střev do jater, kde se přemění na glukózu. Ale když je jí moc, fruktóza se přemění na tuk a ukládá se v játrech, slinivce a dalších orgánech. V současnosti je fruktóza hlavním zdrojem steatózy, tedy ztučnění jater, zvláště u mladších ročníků.
Takže řešením by bylo omezit nebo vynechat ze stravy cukr.
Pokud přijímáme moc sacharidů, zvlášť jednoduchých cukrů a fruktózy, tělo se dostane do velkého energetického stresu. Je důležité říct, že v potravě máme tři hlavní živiny – bílkoviny, tuky a cukry. Cukry, které nespálíme, a bílkoviny, které nevyužijeme, se ukládají jako tuk, který pak slouží mimo jiné jako zásobárna energie. Tělo se snaží neustále udržovat normální hladinu glukózy a nadbytečnou glukózu, kterou nespálí, uloží a přemění na tuk.
To vše ovládá hormon, který se jmenuje inzulin. Když sníme sacharidy, zvýší se hladina glukózy, slinivka začne produkovat inzulin a ten přinutí jaterní, tukové a svalové buňky, aby glukózu stáhly z cév do buněk a dále zpracovaly jako palivo.
Ale fruktóza blokuje energetický metabolismus a může vést až k syndromu inzulinové rezistence. To je stav, kdy slinivka produkuje hodně inzulinu, aby udržela normální hladinu cukru, ale jaterní, svalové a tukové buňky se stanou inzulin rezistentní. Tím si řídí příjem živin a přesměrovávají transport živin v organismu. A když je sacharidů pořád víc, regulace selhávají a stav inzulinové rezistence se stane trvalým.
Právě tohle vede v podstatě ke všem zásadním chronickým onemocněním. Týká se to obezity, diabetu, vysokého tlaku, onemocnění srdce a cév, cévních mozkových příhod a dalších. Ale i plísní, protože ty milují cukr. Vzniká i vyšší riziko nádorových onemocnění a může se rozvinout Alzheimerova choroba. Což také bylo před padesáti lety relativně vzácné onemocnění. Dnes je skoro pravidlem, že jakmile se dožiješ důstojného věku, máš poruchu paměti nebo nějakou formu Alzheimerovy choroby. Profesor Lustig tvrdí, že kdybychom se správně stravovali, ušetříme až 70 procent nákladů na zdravotnictví.
Jak by mělo vypadat správné stravování, abychom pokud možno předešli chronickým onemocněním?
Řešením je nízkosacharidová strava. U těch, kteří už řeší nějaký neduh, přísnější forma – takzvaná ketogenní dieta s příjmem sacharidů do 50 gramů na den. To už vlastně nejíš žádné jednoduché cukry, ideálně cukr vůbec nepoužíváš. Nepiješ sladké nápoje, nesladíš, nejíš ani škrob ve formě brambor. Nejíš žádné přílohy, jako jsou rýže, těstoviny a nejíš ani pečivo.
Ani pečivo? Tak to už ti toho moc nezbyde…
To bývá největší problém, který lidé mají. Když jim to řeknu, nevědí, co mají jíst. Ale toho, co mohou, je spousta. Hlavně maso, ryby, vajíčka a sýry jako zdroj bílkovin. Dále ořechy, houby a do jisté míry i luštěniny. A samozřejmě zeleninu a všechny druhy salátů. Sacharidy jako zdroj energie tak nahradí zdravými tuky, jakými jsou máslo, olivový olej, ořechy, avokádo.
Ale veškeré jídlo jíš bez příloh, pouze se zeleninou.
Přesně tak. Jen se zeleninou. Prostě je důležité jíst tak, aby se nezvyšoval inzulin. Když přijdeš do restaurace, je běžné, že dostaneš bagetu s nějakým máslíčkem a k tomu si dáš limonádu. Správně by to ale mělo být jako v tradiční italské kuchyni, kdy si lidé dají před jídlem salát. Pokud ovšem jídlo začneš sacharidy, sníš toho mnohem víc. Je to sice dobrý marketingový tah, ale katastrofa pro naše zdraví.
Takže bys nezačínal polévkou, jak je u nás zvykem?
První chod by měl být salát – jakýkoliv listový nebo třeba kysané zelí. Salát ideálně s nějakým octem, protože ocet zpomaluje štěpení škrobu. A zelenina obsahuje vlákninu, která udělá takový gelový povlak ve střevech, takže vstřebávání cukru se zpomalí. Po jídle bych se šel projít a určitě bych doporučil vrátit se ke starému dobrému půstu.
Jak bys s půstem začal, pokud s ním nemáš zkušenosti?
Začal bych pozdní snídaní okolo 9. až 10. hodiny, pak bych si dal pozdní oběd, a dále už nic. To bych zkusil ze začátku třeba dvakrát týdně. Alespoň jednou za půl roku bych volil třídenní půst. Když se postíme, výrazně se stimuluje naše imunita. Jakmile buňky nedostávají přísun živin, začnou se koukat dovnitř, jestli tam není něco i nezdravého, co by mohly spálit, takže je to i očistný proces. Když se v křesťanství tradičně držely ve středu, pátek a před velkými svátky půsty, nemělo to jen duchovní, ale také zdravotní rozměr.
Ty sám se tématem výživy a cukru zabýváš jako dlouho?
Začal jsem minulý rok v podstatě náhodou. Dlouho jsem se věnoval chronické borelióze, protože ji v našich krajích považuji za naprosto nesprávně uchopenou nemoc. Poslouchal jsem přednášky o borelióze a náhodou jsem vyposlechl i tu o inzulinové rezistenci a nízkosacharidové dietě. Je to téma, kterým žiju. Protože vidím, že by to mohlo lidem pomáhat a pomáhá. Už i kolegové mi předávají své úspěchy, funguje to. Nejsou to žádné teoretické nápady, je to postaveno na vědě a datech.
Pozoruješ na sobě nějaké výrazné změny, když nejíš cukr?
Sacharidy jsem výrazně omezil zhruba před rokem. Shodil jsem dvanáct kilogramů, mohl jsem vysadit léky na vysoký tlak. A to všechno jen změnou stravy. Snažím se o keto dietu, ale nemám dostatek pohybu a spím celkem málo, v tomto směru nejsem ideál. Před šestnácti lety jsem přijal pravoslavnou víru a po celou tu dobu držím pravidelné půsty. Dá se říct, že polovina roku je pro mě postní. Přesto jsem přibíral a třeba na konci velkého půstu, kdy jsem jedl pouze veganskou stravu, jsem míval o tři kila navíc. To proto, že jsem jedl rýži, brambory a těstoviny. Co jsem přešel na keto dietu, kdy si ráno dám čtyři vajíčka na másle a později steak, tak hubnu. Tělo totiž přestává být v procesu ukládání a jím jen, když mám hlad, a ne podle hodinek. Váha už nenarůstá, drží se pořád stejně.
Takže v keto dietě vidíš samá pozitiva.
Z vlastní zkušenosti vím, že po přechodu na nízkosacharidovou stravu se tělo rychle přepíná na spalování tuků. Keto dieta se jmenuje proto, že štěpením tuků vznikají keto částice, které fungují jako palivo místo glukózy. Pak není problém den, dva nebo tři nejíst. Pokud ale přijímáme ve stravě sacharidy a máme zvýšený inzulin, lidem se nedaří zhubnout, protože mají inzulinovou rezistenci a jídlo vynechat nemůžou. Ne proto, že by měli slabou vůli, ale protože bez jídla jim spadne cukr dolů a je jim zle. Ale jakmile přejdou na keto dietu, cukr nekolísá a můžou jít třeba na desetikilometrovou ostrou procházku a nestane se, že jim za hodinu dojdou síly a musí si dát sladkou tyčinku.
Když už je teď někdo nemocný, pomůže mu vynechání cukru, může se z některých nemocí vyléčit?
Může. Já jsem se ještě učil, že diabetes 2. typu je nevyléčitelné onemocnění, ale teď už víme, že není. V Americe vznikla skupina lékařů Virta Health, nutričních specialistů, kteří léčí lidi právě nízkosacharidovou stravou. Před dvěma lety udělali velkou studii s výsledky jejich léčby a 16 procent pacientů se zcela vyléčilo a jsou bez léků. Dalších 60 procent mohlo vysadit inzulin a další drahé léky a zůstalo na malé dávce metforminu, základního léku na cukrovku.
Dá se nějak poznat, že už máme problém, i když se cítíme zdraví?
Obecně se dá říct, že v okamžiku, kdy už ti začne narůstat břicho, kdy dvojnásobek obvodu pasu je větší než tvá výška, už začínáš hromadit v břiše, pravděpodobně i v játrech, tuk. Kdybychom vzali nalačno hladinu inzulinu, už bychom našli větší hodnoty. To znamená, že jsi na cestě k tomu, že za pár let budeš mít cukr vysoký.
A to máš vypozorované i u svých pacientů?
U každého je to jinak. Někdo zůstane v inzulinové rezistenci dlouho, aniž by diabetes dostal. Není to totiž jen o jídle. Ale i o tom, jak člověk spí, jak se hýbe a jak je schopný si poradit se stresem. Když se hodně hýbeš, jíš střídmě, medituješ, modlíš se, máš mnohem menší riziko vzniku různých nemocí. Zkrátka vše, co snižuje inzulinovou rezistenci, je pro tělo správné.
Ty jako lékař měříš svým pacientům hladinu inzulinu v krvi pravidelně? Jak často se to dělává?
Inzulin každému neberu, jen při podezření na syndrom inzulinové rezistence. Nebo třeba přijde člověk, který řekne, že mu nic není, ale už má viditelně břicho. Pak inzulin vezmu a on má trojnásobnou hladinu, i když tvrdí, že břicho má třeba z piva. Často se stává, že pokud lidé zjistí, že mají ztučněná játra, vysoký cholesterol nebo přibývají na váze, dostanou radu, že nesmí jíst tuk. Vyřadí sádlo a máslo a přejdou na libové maso, což ale zvyšuje inzulin. Začnou jíst více rýži, jejíž jedna porce je v přepočtu dvanáct lžiček cukru, a brambory, tedy deset lžiček cukru na porci ve formě škrobu. Ve snaze snížit zdravotní riziko se lidé vystaví riziku většímu.
Ty jsi praktický lékař dospělých, ale šílená spotřeba cukru se týká nejvíc malých dětí.
Ano, to je vlastně největší tragédie. Celý ten patologický proces začíná už v děloze, když maminky pijí sladké nápoje, jedí hamburgery a fast food. Už existují studie, že jejich děti mohou mít vyšší riziko autismu nebo ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou). Když jsou děti od malička krmeny sladkými nápoji, tak za to zaplatí minimálně zdravým chrupem, pravděpodobně nadváhou a vyšším rizikem poruch chování, protože tělo se fruktóze brání. Fruktóza má i velký vliv na mozek. Dříve byla ketogenní dieta jediná dostupná léčba epilepsie u dětí.
Je úplně běžné, že děti dostávají odměny v podobě lízátek a sladkostí.
Ano. On ale nebyl problém se sladkým, pokud děti od rána do večera běhaly venku. Protože ony to fakt vyběhaly. Nebyl problém se sladkým, když zbytek jejich stravy byly primární produkty, které jim maminky uvařily doma. Když měly čerstvý chléb, maso, jedly zeleninu a ovoce, které bylo zralé, což dnes ze supermarketu určitě není. Pak nevadilo, když šly na zmrzlinu nebo na limonádu a k narozeninám dostaly dort.
Ale dnes jedí sladké snídaně v podobě corn flakes, marmelád, nutely, takže mají obrovský příval cukru už od rána. Aby to všechno tělo zvládlo, musí vynaložit obrovské množství inzulinu. Inzulin srazí za chvíli cukr dolů, takže za pár hodin klesá pozornost a děti nebo dospělí mohou mít problém se stresem a dostanou veliký hlad. Takže si dají obvykle zase něco sladkého a hned cítí, že to pomohlo. Pak pokračují dál sladkým jogurtem na svačinu a na večeři rohlíkem s marmeládou. A od malička jsou vystaveni obrovskému množství cukru, na který nejsme stavěni. Protože v přírodě se nevyskytuje cukr tak, jak jsme zvyklí. Přirozená strava našich předků, myslím tím sběračů a lovců, byla maso a tuk. Jediným zdrojem cukru byly pouze zrna a zralé ovoce, jinak nic.
Co bys doporučil, pokud budeme například v práci ve stresu, od kterého nás často zachrání nějaká sladkost?
Zkusil bych místo toho třeba zeleninu, sýr, skvělé je avokádo.
Ale pokud pracuješ někde, kde jsou jen automaty na sladké nápoje a cukrovinky?
V tomto smyslu to není úplně řešitelné. Chce to potom najít si nějaký jiný management stresu. Na chvíli zavřít oči, udělat si masáž krku. Ale neodměňovat se sladkým, to je cesta do pekel.
Myslíš, že je možná nějaká systémová změna ve společnosti? Podobně jako s tabákovými výrobky, které dříve byly povoleny na každém kroku i ve filmech, ve společnosti, ale dnes je tomu naopak.
Reálné to moc není. Vezmi si, jak dlouho od prvních studií trvalo, než se udělalo něco systémově s tím, že kouření škodí zdraví.
Tipnu si, padesát let?
Ano, bylo to padesát let. Vliv tabákového průmyslu byl obrovsky silný. Firmy, které teď produkují sladké nápoje a průmyslově zpracované potraviny, jsou bohatší než jednotlivé státy. Farmakologické firmy investují miliardy do vývoje léků. Když se jim podaří je vyvinout, snaží se je prodat. Ony přece potřebují, aby je lékaři předepisovali a pojišťovny platily. Potřebují ty miliardy zpátky. Mají marketing, o lécích přednášejí špičky v oboru. Nepotřebují slyšet, že tu stejnou nemoc vyléčíte tím, že přestanete jíst cukr. Když lidé mají vysoký tlak, diabetes 2. typu, deprese a vysoký cholesterol, což jsou všechno příznaky toho stejného patologického procesu, tak mohou brát patnáct různých léků a být každý rok v nemocnici, anebo se mohou vyléčit změnou stravy, zlepšením spánku a zvládnutím chronického stresu. A my jako lékaři se učíme ty nemoci definovat a dávat na ně léky, ale nejdeme ke kořenům potíží. Spíše doprovázíme pacienty v jejich nemocích a trochu jim ty symptomy zmírňujeme. Musíme dělat víc. Jak my lékaři, tak pacienti.
Nutno dodat, že akutní medicína je skvělá. Infarkt, léčba nádorů – to vše medicína zvládne výborně. Ale chronické nemoci léčit neumíme. Ty jdou léčit pomocí léků, ale ne vyléčit. To můžeme jen změnou našich životů. Ale je důležité léky mít, protože ne každý slyší na to, že by měl přestat jíst pečivo, ale cesta tu je.
Co by tedy mohl udělat jedinec, každý z nás?
Každý by měl začít u sebe a lákadel v obchodě si pokud možno nevšímat. Kdyby z této záplavy slov vyšlo jen jediné doporučení, přál bych si, abychom všichni přestali pít slazené nápoje. Všechny džusy, mošty, sirupy, kofoly, limonády – vše, co je sladké a teče, do pusy nepatří. Je to úplná zbytečnost, která škodí.
Další věcí by bylo jíst opravdové jídlo připravené ze základních surovin, jako jsou vejce, maso a zelenina. Jídlo, kde bude tuk, bílkovina a vláknina. A jsme-li zdraví a dost se hýbeme, můžeme si dovolit sacharidy ve formě škrobu jako brambory či rýži, ale nepřidávejme sladkosti navíc.
Ale jít jednou týdně s kamarádkou na zákusek nebo si v neděli dopřát fantastický dortík lze, to bych nezakazoval. Bohaté sociální interakce jsou zdraví prospěšné stejně jako jídlo. Ale pokud si chce někdo dát obden dortík, pak bych doporučil jít na pětikilometrovou procházku.
A co by mohl udělat lékař na regionální úrovni, jako jsi ty?
Snažím se s lidmi o problému mluvit. Odkazuji je na své stránky, kde mám principy nízkosacharidové stravy a odkazy na anglické přednášky. Vysvětluji pacientům, jak živiny v těle fungují, protože opravdu není jedno, co jíme. Přemýšlel jsem o napsání nějaké brožury, ale zatím jsem nenašel síly. Určitě bych chtěl na lokální úrovni prosadit, aby se v nápojových automatech ve školách a nemocnicích neprodávaly sladké nápoje. Ideálně bych zakázal i nošení energetických nápojů do škol. Ono se to jmenuje energy drink, ale co ti dá pocit energie, je nárůst hormonu dopaminu. V podstatě to, co přinese šňupání kokainu. Tedy falešná energie. A myslím, že od každého doktora byste měli dostat informaci o tom, že byste neměli jíst cukr.
To bude těžké. Jsme národ, který slyší na slevy čehokoliv, sladkostí nevyjímaje. Jak bys přemluvil lidi s plným nákupním vozíkem, kde určitě najdeš sladké nápoje a cukrovinky, aby ta levná a sladká jídla nekupovali?
Důležité je si uvědomit, že ne vše, co je na prodej, je zdraví prospěšné. A že tyto průmyslově zpracované potraviny ve skutečnosti potravinami nejsou. Když si vezmeš definici jídla, že je to něco, co ti dává energii k růstu a zachování životních funkcí, tak jídla, která tě té energie zbavují, nejsou jídla. Ale je to jed. Jestli chtějí být lidé zdraví, není jiná cesta, než je přestat jíst. Ale nečekejme, že nám to řekne někdo z vrchu.
Myslíš, že to tak nebude? Ani za dalších padesát let? Že v obchodě nebude tolik sladkostí a cukr bude vyřazen z jídelníčku?
Jsou výpočty, že pokud se nic nezmění, tak se celý zdravotní systém do deseti, patnácti let zhroutí. Protože už nebude na to jej ufinancovat. Jestli byl dříve diabetes nemocí vysokého věku, a dnes jej mají děti a mladiství, tak oni touto chorobou půjdou ještě dalších čtyřicet, padesát let. A vlastně nikdy ani nevydělají na své vlastní zdravotní náklady. Ale budou chtít tu nejlepší péči. A to je jen jedna diagnóza a oni jich nasbírají ještě několik dalších, a to znamená další léky a náklady. To už nezaplatíme.
Takže změna může přijít až na základě toho, že se to všechno časem zhroutí.
Když nic neuděláme, tak se toho dočkáme. A to už je patrné i teď. Neseženeš zubaře, zubaři nejsou. Tak proč dáváme od malička dětem cukr, když máme stonásobně vyšší pravděpodobnost, že budou mít ve třech letech zubní kaz? Říká se, že je málo doktorů, ale naopak, doktorů přibývá. Ale bohužel přibývá i těch nemocí. Dřív lidé měli jednu, dvě nemoci, dnes jich mají dvacet. Takže ten systém není udržitelný, pokud my jako jednotlivci něco nezměníme.
